14. ledna 2021
Charita Přerov
Prosinec a leden patří v charitním prostředí již tradičně Tříkrálové sbírce. Kdo bude koledovat (jestli vůbec J), kde budou kasičky, kolik se vybere, jak se s tím naloží… Ve všem tom shonu zapomeneme na hlavní postavy – tři mudrce z východu (podle tradice Kašpara, Melichara a Baltazara), jejichž příběh je fascinující a může být v mnohém inspirativní. Tři králové nám i dnes mohou být příkladem, jak se vydat tím správným směrem. Pojďme si ty tři trochu rozebrat.
Příběh tří králů začíná tím, že na obloze uviděli hvězdu. Tu neváhali následovat, až je dovedla do Betléma, kde našli Ježíše. Celkem jednoduchý příběh, že. A co já s tím?
První a důležitou inspirací je zvednout oči. Nebýt zahrabaný ve svém vlastním světě, nemám zájem, neotravujte mě. Nespokojit se s tím, že mám svůj klid, tak kam bych se hrnul? Trošku se nad tím zamysli - opravdu ti tohle stačí? Mít klid od ostatních i od samotného života? Kdyby mudrci nezvedli oči k obloze, nikam by se nevydali a nikam by nedošli. Zůstali by u svých moudrých spisů, studií, nadějí a neuskutečněných plánů. Možná by dál doufali, že na něco narazí, možná by si stěžovali, že moudrým knihám se nedá věřit. Mít odvahu zvednout oči a snít velké sny, není jednoduché. Požaduje to ode mě podstoupení možného rizika a nebezpečí. To, co na obloze svých snů zahlédnu, může rozhodit mé zaběhané způsoby, klídek, který mám. Ale…pravděpodobně to bude stát za to. Jen si vzpomeň:
o čem jsi snil, když jsi byl malý? Co sis představoval, že budeš, až ti bude tolik, kolik je ti teď? A jak je to ve skutečnosti? Souhlasí to? Nebo ses nechal převálcovat obyčejností všedních dní a uvěřil jsi všem, kteří tvrdili, že to nedokážeš, že je to nesmysl? Vážně je? Co tak znovu zvednout oči a porozhlédnout se, jestli tam nahoře není hvězda, která tě zve vydat se znovu na cestu za jedním ze svých snů? A nezapomeň, že naším největším kritikem jsme často my sami.
Druhým, volně navazujícím krokem, který podnikli i mudrci z východu, je vydat se na cestu. Omrknu oblohu, zahlédnu kometu a…musím se za ní vydat. Sbalit se a následovat ji. V pokojíčku za oknem vypadá hvězda sice hezky, ale jaksi…je jenom za oknem. Zmizí mi z dohledu, zapomenu na ni. Vydat se na cestu chce odvahu, můžu zabloudit, zranit se, potkat nepříjemné lidi a já nevím co dalšího, ale všechno s vědomím, že hvězda stále září nade mnou, ukazuje směr, potěšuje svou září a dodává odvahu. I když netuším, co mi cesta přinese, kdy dorazím do cíle nebo
co o sobě zjistím. Každá cesta v sobě ukrývá dobrodružství. O tom cesty jsou.
Třetí a asi nejnáročnější inspirace, která od K+M+B přichází, je dokázat přijmout skutečnost, že můj sen má jinou podobu, než jsem předpokládal. Mudrci následovali hvězdu, aby je dovedla k nově narozenému králi, spasiteli světa.
A co našli? Obyčejně mimčo, stejné jako tisíce jiných, navíc ani ne v domě, natož tak v paláci, ale ve stáji, obklopené domácím zvířectvem. Chce se mi říct: tak trochu omyl, ne? Ti tři ale měli v srdcích dostatek pokory, aby hvězdě důvěřovali. Vkročili do stáje, složili tam své dary a před tím „obyčejným dítětem“ se poklonili. A já? Mám odvahu mít otevřené srdce i oči, abych se se svým cílem neminul jen proto, že vypadá jinak, než jsem očekával? Jak moc pevně svírám své představy? Jsem schopen z nich slevit a nechat se překvapit? Důvěřovat, že i přes jinou formu a tvar je všechno přesně tak, jak má být a může mi to být ještě větším požehnáním, než jsem doufal?
Kašpar s Melicharem a Baltazarem byli dostatečně moudří na to, aby tohle všechno podstoupili. Možná je tomu naučil život a jejich vlastní prožitý příběh. V každém případě není úplně od věci si promyslet, jestli je nenásledovat. Stačí na to tři kroky: vzhlédni k nebi, vydej se na cestu a ponechej si dostatečně otevřené srdce. A třeba i ty najdeš, co hledáš.
inspirováno myšlenkami papeže Františka
