9. října 2020
Charita Přerov
Přinášíme Vám první část rozhovoru s vedoucí Nízkoprahového denního centra Lorenc Bc. Adélou Trumberovou. Na co je ve své práci opravdu hrdá? Jak dlouho již centrum poskytuje zázemí pro lidi bez přístřeší? To vše, a nejen to, se dočtete v první polovině našeho pátečního rozhovoru z cyklu Rozhovory napříč Charitou Přerov. Přejeme Vám příjemné čtení.
Tým Nízkoprahového denního centra Lorenc.
Jak byste jako vedoucí charakterizovala Nízkoprahové denní centrum Lorenc?
Vnímám Nízkoprahové denní centrum Lorenc především jako místo, kde se lidé bez domova mohou cítit bezpečně.
Na veřejnosti se tito lidé setkávají často s předsudky a sociálním vyloučením. V nízkoprahovém denním centru vnímáme potřeby každého člověka, který přichází. Zároveň ho však nezahlcujeme péčí, ale učíme ho, aby se o sebe dokázal v budoucnu lépe postarat.
Kolik klientů v současné době máte?
Od listopadu 2019, kdy Nízkoprahové denní centrum Lorenc vzniklo, přišlo do služby 122 osob. Všichni tito lidé nás však nenavštěvují pravidelně každý den. Dle evropské typologie bezdomovectví, tzv. Ethosu, se věnujeme nejen osobám bez střechy nad hlavou, ale také do určité míry pomáháme lidem, kteří bydlí na ubytovnách a azylových domech, nebo mají nevyhovující či nejisté bydlení.
V čem spatřujete největší přínos centra?
Pro osoby bez domova je Lorenc jisté zázemí. Vedle možnosti provedení osobní hygieny či využití prostoru pro přípravu stravy, u nás získávají informace jak si např. vyřídit doklady nebo se zorientovat v povinnostech na úřadech. Podporujeme klienty, aby se pokusili dostat zpátky na vlastní nohy. Pomáháme jim s hledáním vhodného bydlení a zaměstnání. Lidé bez přístřeší u nás často nachází především sebeúctu. Vnímáme hodnotu každého člověka a podporujeme ho v seberealizaci.
Co vše poskytujete klientům?
Jak jsem už zmínila, s každým příchozím pracujeme individuálně podle jeho potřeb. Jiné služby využívá člověk, který např. bydlí na ubytovně a nepravidelně si přijde nechat vyprat nebo požádá o pomoc při tvorbě životopisu, jiné služby zase člověk, který přespává v chatce bez elektřiny a vody. Obecně umožňujeme osobní hygienu, podmínky pro přípravu stravy, poskytujeme pomoc při vyřizování běžných záležitostí, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou, dále poskytujeme základní sociální poradenství, pomáháme hledat práci a ubytování. V neposlední řadě nabízíme také duchovní podporu.
Na co jste opravdu hrdá za dobu působení v Lorenci?
To, co se mi vybaví při této otázce, je především kamarádský kolektiv pracovníků. Pro mě tohle bylo vždy hodně důležité. Máme psychicky náročnou profesi. Často si v myšlenkách bereme práci domů. Všichni si to dobře uvědomujeme a navzájem se podporujeme. Hodně se spolu smějeme. Možná také protože vidíme kolem sebe tolik utrpení, více si vážíme pro někoho možná obyčejných všedních radostí. Těším se do práce na kolegy a myslím, že oni to mají podobně.
Také jsem ráda za to, že jsme klienty zapojili do pracovních rehabilitací. Fungujeme v chátrající budově. Tu postupně společnými silami s klienty rekonstruujeme, především pak sklepní prostory, kde bychom v budoucnu chtěli vybudovat dílny.
Neustále se setkáváte se svým týmem s neobyčejnými příběhy lidí v nouzi, je nějaký, který Vás opravdu vzal za srdce?
Pro mě je vždy náročné, když se setkám s člověkem v pokročilém věku, který má třeba i zdravotní obtíže. Vím, že celý svůj produktivní život pracoval, ale potkalo ho období, kdy se mu nedařilo. Někdy člověk ani netuší, jak rychle se to může stát a ocitne se na lavičce s cestovní taškou nejnutnějších věcí. Vždy jsem ráda, když se nám podaří nalézt možnosti navazujících služeb, především azylového bydlení, kde má člověk prostor a čas vyřešit své osobní záležitosti, překlenout nepříznivou dobu a hledat další řešení do budoucna.
Děkujeme za rozhovor.
Na pokračování se můžete těšit zase příští pátek 16.10.2020.
