8. prosince 2021 Charita Přerov

Advent

Advent je po mnoha stránkách velmi zajímavé období. Přestože tma venku houstne a stejně tak i nervozita z nadcházejících svátků, na adventním věnci týden od týdne přibývá světla a kdo je dostatečně pozorný, může krom nervozity zaslechnout i volání srdce toužícího po světle.

Adventem nás provází několik velmi inspirujících postav (např. prorok Izaiáš, z jehož knihy se čte při mši). No a samozřejmě Maria, Ježíšova matka, a její manžel Josef. Tak jasně, ale co zajímavého by se na nich asi dalo najít? V Bibli najdeme jen poskrovnu informací a ještě méně jejich přímé řeči (resp. Mariiny řeči, Josef tam nemluví vůbec). O to víc stojí obě postavy za zamyšlení. Podle mě je jejich příběh velmi nedoceněný, protože…jen si to zkuste představit. Jste zbožná mladá dívka, která se snaží dělat radost rodičům i Hospodinu, možná se právě zakoukala do místního tesaře, ale jinak nežije nic zvláštního. Zničehonic se vám zjeví anděl (a věřte nebo ne, ale ani v biblických časech nebylo zjevení anděla nesoucího zprávu od Boha běžná věc) a zeptá se vás, jestli nechcete spolupracovat přímo s Bohem a stát se matkou Božího syna. Ehm… jak prosím? Navíc se to celé má stát ne zcela normálním způsobem. Nooo…tak dobře, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova. Jenže – postupně se celá ves i okolí dozví, že jste těhotná, i když ještě nejste s Josefem sezdaní – docela pikantnost i v tehdejší době. A navíc tvrdíte, že to dítě je syn Boží. No, upřímně, kdo vám asi tak uvěří? I přesto, že celý tehdejší Izrael očekával spasitele – jeho příchod si však všichni představovali naprosto jiným způsobem. Velkolepě, se vší slávou, v plné polní, aby porazil veškeré utlačovatele svého lidu! Ne jako nemanželské dítě nějaké chudé dívky, prosím vás!

No dobře, story pokračuje – ve vysokém stupni těhotenství se musíte vydat na cestu, protože císařské příkazy si holt nevybírají. Dorazíte na místo, cítíte, že už na vás jde vaše hodinka a ouha! Veškeré hostince, hotely, penziony, soukromé ubytování – všude je plno a bez okolků vás pošlou pryč. A tak porodíte ve stáji, mezi zvířaty, na slámě (podle veškerých dnešních postupů a úvah by se novorozeně Ježíšek neměl v takovém prostředí dožít ani prvního týdne, natož 33 let!) Pak se vám do stáje nahrnou pastýři (v té době drsní chlapi, co většinu roku žili někde v horách a všichni se jich báli), tvrdí, že se jim zjevil anděl a chtějí si vaše dítě pochovat, klanějí se mu a takové věci. To se po čase opakuje, ale místo pastýřů to jsou tři týpci, co vypadají hoooodně bohatě a tvrdí, že místo anděla viděli hvězdu. A donesou dary – hodně drahé a nezvyklé dary (pro dítě ve stáji). A aby toho nebylo málo, zjistíte, že místní král Herodes poněkud zpanikařil a ve strachu o svůj trůn pobíjí v okolí všechny klučiny do dvou let věku. A tak místo odpočinku, sžívání se s miminkem a přemýšlení nad vším, co jste vyslechli od pastýřů i mudrců, se vydáváte na cestu do vyhnanství. Do cizí země, kde je jiná řeč, je třeba sehnat ubytování, zajistit práci a živobytí, najít si přátele, začít se trochu věnovat dítěti…A žádné bližší instrukce jste k tomu od Boha nedostali. Musíte si poradit, jak nejlíp umíte. Normální člověk by se z toho zbláznil už někde v polovině, nebo by mu minimálně z toho šla hlava kolem, ale Maria - ta to všechno uchovává ve svém srdci, přemýšlí a…důvěřuje.

Klidně si ten příběh převyprávějte ještě z pohledu Josefa, bude to dost podobné, jen mu asi dělalo ještě větší potíže tomu všemu ve své chlapské racionální nátuře porozumět. A možná ho všechny ty praktické věci (od toho, kde se vzalo to dítě, přes shánění ubytování až po zařizování se v Egyptě) trápily o něco víc. Ale…taky důvěřoval.

Důvěra – to je to, co je na Marii a Josefovi fascinující. Často si myslíme, že to měli jednoduché, žili přece s Božím synem, takže veškeré informace měli z první ruky a všechno jim bylo jasné. Popravdě si myslím, že často byli zmatení stejně jako my. Možná ještě víc. Byli totiž sami nejbližšími svědky toho, jak Bůh jedná úplně jinak, než si my lidi představujeme. A že mu často nerozumíme. Ale že se vyplatí Mu důvěřovat. Maria s Josefem jsou velmi lidské postavy. Myslím, že rozumí všemu tomu zmatku, který prožíváme i my dnes. Zažili si ho taky a ví, že věci se často dějí úplně jinak, než jsme si to vysnili, naplánovali, představovali. A jsou nám oba inspirací k velké důvěře a otevřenosti – Bohu, Jeho lásce a věrnosti, životu samému. Protože s Ním to za to stojí!

Tak až se budete o Vánocích dívat na betlém, zkuste se na ty tři uprostřed podívat trochu jinýma očima. Možná vás to povzbudí – přestože se věci dějí jinak, než jak jste si představovali.

A při troše času zkuste mrknout třeba na film Příběh zrození nebo Marie z Nazaretu. Pravda, je to trochu přislazená romantika, ale zároveň to zjevuje trochu jiný úhel pohledu na lidi, kteří se pohybovali tak blízko tomu Tajemství, po kterém všichni toužíme.