Ve středu 12. května se 4 pracovníci zúčastnili kurzu Úskalí pomáhajících profesí, který vedla PhLic. Kateřina Lachmanová, ThD., teoložka a psycholožka, která se věnuje pastorálně psychologickému poradenství a přednáškové činnosti.
Je to žena nejen vzdělaná a moudrá, ale taky má velký dar poutavého povídání a vtažení do tématu a vydala také několik knih (např. Vězení s klíčem uvnitř, Kotva naděje, Dvojí tvář lenosti, Síla přímluvné modlitby, Karikatury Boha). Všichni zúčastnění se shodli, že kurz byl velkým přínosem nejen do pracovního, ale i osobního života.
O některé myšlenky se s Vámi chceme podělit:
- Syndrom pomocníka je nutkavé pomáhání druhým na úkor svých potřeb. Člověk s tímto syndromem si nepřipouští své limity, ale ani pocity. Přitom pojmenování vlastních pocitů tvoří polovinu psychohygieny.
- Mnoho předpokladů máme již z dětství, je dobré je objevit a pojmenovat, nebát se toho.
- Člověk se nerodí s vědomím hranic, musí se učit si je nastavit a to stále znovu v průběhu života a událostí, které se mu dějí. Hranice je dobré nahlas vyjádřit – aby druzí věděli.
- Změna špatně nastavených hranic se neobejde bez většího nebo menšího třesku (když rekonstruuješ, taky u toho děláš randál).
- Dopřej druhým, aby měli své vlastní
- Nemusíš žít negativní emocí, kterou na tebe druhý plivne (to, že má depku, neznamená, že ty nemůžeš mít hezký den)
- Asertivita je schopnost ubránit si zdravě nastavené
Ne všechno jde praktikovat okamžitě a hned, ale za pokus to určitě stojí. Jen tak budeme moci být dobrými pracovníky v naší pomáhající profesi – vědomi si svých hranic, pocitů i situací, ze kterých naše jednání vychází. A hlavně s vědomím, že je to práce na celý život. Tak nezoufej a pokračuj, hezky krůček po krůčku, každý den můžeš začít odznova J.
PS: Kdybys na takové přemýšlení a hloubání nechtěl být sám, kancelář pastoračního asistenta je v 1. patře na Šířavě – klidně se zastav!