1. října 2021 Charita Přerov

Like a Boss

Nedávno jsem se přichomýtla k ukázce výcviku policejních psů. Program zajišťovali 3 strážníci každý se svým psem. Psi se lišili věkem i chováním přímo ukázkově. Osmiletý vlčák s krásnou dlouhou srstí vykonával veškeré povely s důstojností přiměřenou svému věku a jakoby s touhou předvést téměř učebnicové chování policejního psa. Jeho kolega, pětiletý vlčák typu „komisař Rex“, se nenechal zahanbit, jen do veškeré akce vpašoval více energie, která nikoho nenechala na pochybách, že si s tímto protivníkem nechce nic začít

Na rozdíl od těchto důstojných policejních hlídačů se dvou a půlletý černý vlčák jménem Boss vyloženě předváděl. Množství přihlížejících lidí ho tak vyvedlo z míry, že odpovědi na některé povely lovil o chvilku déle, než jeho lidský parťák považoval za vhodné. Při každém provedeném kousku se Boss ubezpečil, že jeho výkon vidělo celé publikum a toužil vidět patřičné ocenění. Sám se sebou vypadal naprosto spokojeně, i přes některé výhrady svého vůdce. Když přišlo na řadu předvádění „zneškodňování lumpů“, vrhl se Boss do výkonu s takovým nadšením a vervou, že to „lumpa“ pokaždé porazilo až na zem. A znovu a znovu. A z větší dálky. A většího lumpa. Zepředu. Zezadu. Do ruky. Do zad. A ještě jednou – prosííííím!

Bylo zábavné pozorovat nadšení, se kterým se Boss celou svou bytostí vrhal do akce. Zvláště v porovnání s důstojnou elegancí jeho starších kolegů, které jen tak něco z míry nevyvedlo (ale ne že by je chytání lumpů nebavilo J). Došlo mi, že se často se stejnou shovívavostí jako na Bosse díváme na děti a mládí kolem sebe. Na nadšení, se kterým se vrhají do akce, do nových věcí, se kterým chtějí předvést, co všechno se naučili, na jejich velké sny, kterými touží měnit svět nebo aspoň sebe. Shovívavě se pousmějeme, možná se podíváme nebo si poslechneme a s elegantní důstojností našeho dospěláctví v duchu ohrneme nos – no jo, ty děti neví, co mluví, nemají tušení, o čem je opravdový život a že sny se neplní, ono je to přejde a začnou se chovat vhodně. Možná je na to i upozorníme – citlivě či necitlivě, možná si to necháme pro sebe, poplácáme je po hlavičce a jdeme si po těch svých důležitých dospěláckých věcech.

Ale zkuste se na to podívat z té druhé strany a vzpomenout si na sebe – co jste si jako malí představovali, že jste nebo jednou budete? Po čem jste toužili? Co jste chtěli předvádět všem, kdo byli ochotni se dívat nebo poslouchat? Co bylo to, co jste chtěli dělat pořád dokola a dokola? O čem jste nepochybovali, že to umíte a je vaším posláním předávat to světu? Byl to tanec? Zpěv? Veledíla ze stavebnice? Piruety na bruslích nebo skoky na kole? Vlastní vědecký projekt? Vyprávění příběhů? Nebo něco úplně jiného? Zkuste si vzpomenout, zamyslet se – právě teď. Naše dětské i mladické touhy a sny leží často zahrabány pod těžkým nánosem nevhodných dospěláckých poznámek, vlastních pochybností a cizí nedůvěry. Nebo jsme „prostě vyrostli a je třeba věnovat se vážným věcem“. Ale upřímně…je tohle to, co jste si jako děti představovali? Žijete své sny, aspoň v některé oblasti života? Co se musí stát, aby se vaše srdce opět rozhořelo plamenem nadšení, v očích vám zajiskřilo a abyste celou svou bytost vložili do toho co se právě děje?

Chápu, dospělý život se opravdu hodně liší od toho dětského a je potřeba v něm zvládat spoustu věcí. Znám to. Nejde vždycky něco jen tak opustit a pustit se do toho, co mě baví. Ale možná by to šlo – aspoň trochu. Vzpomenout si na vlastní sny, které tě naplňovaly vzletným pocitem, že změníš svět, že to dokážeš a všichni to uvidí! A že to bude paráda! A znovu! A ještě jednou! Vážně by to nešlo? Aspoň trošku, někde, na chvíli, občas, zkusit to… Možná stačí maličkost a tvůj život může znovu zapálit oheň radosti a nadšení – z činnosti, z výsledku vlastní práce nebo jenom z pouhého bytí. Škrtni sirkou své existence a nech tu jiskru vzplát! Jako Boss :-D. A po Bossově vzoru si nezapomeň užívat přízeň a obdiv publika.

PS: Ať už znovu vzplaneš nebo to necháš na jindy, hlavně, prosím, nehas nadšení tryskající z malých, mladých i starších bytostí kolem tebe. Přistupuj k němu s úctou a respektem. Ano, možná si natlučou. Ale kdo ví, možná opravdu změní svět.