5. května 2021
Charita Přerov
Už jsi někdy skákal do dálky? A jak jsi to prováděl, jaká byla taktika? Prostě jsi hupsnul do písku a změřil jsi, jak to bylo daleko? Asi neee, no… Nejspíš ses pořádně rozběhl, pak pořádně odrazil, letěl vzduchem, a když jsi dopadl, taky se to s tebou ještě kousek svezlo. Teprve pak ses ohlédl a mrkals, kam až jsi doskočil. Rozběh – odraz – skok – dopad. Proč tahle mini lekce z atletického koutku? Dá se v tom vypozorovat hezká paralela k našemu prožívání svátků, např. Vánoce, Velikonoce. Až na to, že většinou volíme tu první variantu – šup, skok a je to! Jedeme dál. Není to škoda?
„Kostelové“ prostředí nám nabízí druhou variantu skoku – tu s rozběhem. Před Vánocemi je to advent, před Velikonocemi půst. A pokud zabrousíš do východních církví, tam mají nějakou tu postní přípravu prakticky před každým větším svátkem, třeba Letnicemi apod. Mnoha svátkům předchází tzv. novény – modlitba, která se modlí 9 dní předem, aby se člověk naladil a připravil. Inspirace je mnoho. Dává mi to příležitost víc a lépe se rozběhnout neboli ponořit se do přípravy. Zamyslet se nad tím, co za svátek se blíží, jak ho chci prožít a co můžu udělat. Takový čas, kdy mě může moje vlastní duše doběhnout a sdělit mi ty důležité věci. Líp si můžu rozběh rozfázovat, porozhlédnout se, odkud a kam běžím, kde je odrazové místo a kolik energie po mě bude tento skok vyžadovat. S dobrým rozběhem – přípravou se dokážu správně odrazit a skočit. Poletím vysoko a daleko. Příchod svátku mě nezaskočí, vždyť jsem připraven. Můj duch letí vysoko i daleko a může se ponořit hluboko do tajů, které mi tradice i moderní vymoženosti nabízí. Můžu znovu okusit z pramenů, které znám a přece jsou každý rok jiné. Jak je to možné? Protože já jsem jiný, posouvám se, měním se a nacházím ve starém známém nové rozměry.
Když už vyskočím, tak nedopadnu hned na zem. Často to ale právě takto převádíme do svého praktického života. Rozdáme si dárky, slavnostní oběd u babičky a už vyhazujem stromeček. Uvaříme nějaká ta vajíčka, trochu popijem a svátky jara jsou ty tam. I v dalších případech – daná chvíle nám prolétne mezi prsty a než se otočíme, už je po všem. A nudná šeď všedního života je opět tu. Ale stejně jako když dopadneš do písku, ještě kousek „jedeš“, tak i tady máš možnost. Vánoce jsou následovány vánoční dobou, Velikonoce velikonoční. Dostáváš prostor k doskoku, pardon – k dozvuku toho, co se dělo. Můžeš si užívat atmosféry (mnohdy déle, než bys čekal), kterou svátek přinesl, máš čas nechat rozhořet jiskru, která ti spadla do duše. Odhalovat tajemství, jehož rouška byla poodhrnuta. Nasávat vůni, která se šíří světem a kterou mnozí míjí. Nenech se okrást. Nenech se oklamat. Velké věci možná trvají chvíli, ale většinou nepřichází nečekaně a jen tak zničehonic. Ani jen tak jednoduše nekončí. Tiše a vytrvale nabízí těm, kteří chtějí a alespoň se pokusí ho zachytit, bohatství a plnost života. Tak až dopadneš, hezky se ohlédni a zrakem prozkoumej celou dráhu, po které si běžel, jak vysoko ses odrazil a jak daleko jsi letěl. Oceň to. Teď jsi o kus dál, moudřejší, bohatší, snad i klidnější. Možná se objevilo i pár odpovědí. Nebo vyvstalo mnoho nových otázek. Kdo ví. Nic není špatně. Prostě kráčej dál, s vědomím, že na každý skok je dobré se připravit a je také dobré ho zhodnotit. A nenech se oblafnout dnešním fofr shonem na jedno použití. Kdo pořádně hledá, zjistí, že možností, jak žít a věci prožít, je mnohem víc. Prostě skákej, jak nejlíp umíš. Držím ti pěsti!
