Duchovní slovo: Svatí odvedle
10. listopadu 2020 Charita Přerov

Duchovní slovo: Svatí odvedle

Že si v listopadu připomínáme svátek Všech věrných zemřelých, neboli Dušičky, ví skoro každý. Ale hned na první listopadový den připadá slavnost Všech svatých. Připomíná nám lidi, kteří zemřeli.

Kteří zemřeli a jsou v nebi – jsou svatí. Slovo svatý v nás může vyvolávat mnoho nejrůznějších emocí. Ani mezi praktikujícími křesťany nevyvolává svatost vždycky nadšení, možná strach nebo znechucení až rezignaci – že mě se to rozhodně netýká, na to já nemám. A možná to ani nechci, stát se zbožně sepnutýma rukama, vynechat všechno, co je aspoň trochu příjemné
a nechat na sobě dříví štípat. O tom přece svatost je, nebo ne? No… podívejme se na to jinak.

Důležité je si uvědomit, že pokud chceme po smrti být s Bohem, tzv. být v nebi, nemáme jinou možnost než být svatí. Nikdo jiný v Jeho přítomnosti nevydrží, protože On je nejvíc svatý, je láska sama. Žádné zlo se před Jeho tvář nemůže postavit a přežít. A protože Bůh nás nikdy nevyzývá k něčemu, co by bylo nemožné, musí existovat cesta, jak se stát svatým. A protože každý z nás je originál, i naše osobní cesta ke svatosti je jedinečná. A vlastně není až tak složitá a nemusí být ani „sucharská“. Papež František mluví o střední třídě svatosti, o svatých odvedle. Možná je taky znáš. Obyčejné a prosté lidi (nebo klidně vzdělané a významné), kteří trpělivě nesou tíhu všedního života. Každé ráno vstávají do práce, kde obětavě pracují pro druhé. Přestože mají náročný den, usmějí se na tebe nebo se zeptají, jak se ti daří. A zajímá je odpověď. S láskou se starají o své děti nebo stárnoucí rodiče. Je to pro ně samozřejmost. Trpělivě vyslechnou jejich nářky a pomohou jim hledat východisko. Rádi podpoří dobrou věc – přispějí na lidi v nouzi, spolkům, které pomáhají postiženým apod. Obyčejní lidé, kteří dělají obyčejné věci.

A o tom to je. Ke svatosti máme každý svou vlastní cestu. Počítá se na ní s mými chybami, omezeními, selháními i všemi těmi rozčilujícími vlastnostmi. Musím ale dát vzejít tomu nejlepšímu, co ve mně je. Mým úkolem je to nejlepší najít, podporovat a nechat růst. Přijít na to, co jedinečného já svým životem můžu sdělit, co nikdo jiný přinést druhým nemůže. Moje „obyčejná“ svatost může druhé inspirovat a být jim důkazem, že dobro existuje. A neboj, na cestě můžeš dělat chyby a stejně tak tě na ní čeká mnoho radostných a příjemných věcí. Bůh nás zná a ví, co potřebujeme. Tak co, budeš svatým odvedle?