15. prosince 2025
Charita Přerov
Příběh paní Květy z Přerovska – když bezpečné místo vrátí člověka do života
Paní Květa se narodila v Přerově a celý život strávila zde nebo v jeho okolí.
Vyučila se zahradnicí a později si splnila sen a jako zahradní architektka dávala tvar místům, která dodnes dělají radost jiným. Její ruce dokázaly proměnit hlínu v krásu.
Tvoření, rostliny a půda byly její svět. Když však po létech práce odešla do starobního důchodu, začala se měnit i její životní situace. Část příjmu odcházela na splátky dluhů a postupně se ocitla v situaci, kterou by ještě před pár lety nečekala.
Než přišla do Azylového domu pro muže a ženy Přerov, žila na ubytovně, kde prožívala velmi náročné období. Z ubytovny se pro ni stala past.
Spolubydlící ji opakovaně okrádali o peníze na jídlo i nájem, až nakonec musela vyhledat pomoc, aby o své finance znovu nepřišla.
Dalším problémem pro ni byla skutečnost, že ubytovna nebyla bezbariérová a paní Květa schody sama nezvládala. Dny trávené za dveřmi malého pokoje, bez možnosti vyjít ven, ji dusily víc než samota. Jediným kontaktem s rodinou byl syn, trvale žijící mimo Přerov, který však kvůli pracovnímu vytížení s ní nemohl být tak často, jak by chtěla a potřebovala.
Když požádala o přijetí do azylového domu, přicházela unavená, nejistá a velmi opatrná.
Její jedinou prosbou bylo bezpečné ubytování a pomoc s nalezením dlouhodobého bydlení, které by odpovídalo jejím zdravotním omezením.Už po pár dnech v azylovém domě se začala měnit. Najednou bylo vidět, jak se vrací barva do její tváře, chuť mluvit s lidmi i zájem o svět kolem ní. Spřátelila se s dalšími obyvateli domu a stala se i uživatelkou Charitní pečovatelské služby Charity Přerov. Díky tomu si paní Květa po dlouhé době mohla dopřát i drobné radosti, jako je například pedikúra.
Osud si někdy hraje nenápadně. Přišlo něco, v co už dávno nedoufala, ve společenské místnosti azylového domu potkala s pana Zdeňka, muže podobně ostýchavého a s podobným osudem. Trávili spolu čas, luštili křížovky, povídali si i mlčeli způsobem, který je hřál.Díky jemu se paní Květa dokonce vrátila k vaření. „Když mám pro koho vařit, má to smysl,“ říkala často se smíchem. Radost ale brzy vystřídal smutek, pana Zdeňka přijali do Domova svaté Anežky.
Odjížděl s vědomím, že získá potřebnou péči, ale věděl, že kvůli svému zdravotnímu stavu se už s Květou asi nesetká. Pro oba to byla těžká chvíle.Pracovníci azylového domu si všimli, jak moc paní Květě chybí tvořivá práce, která ji naplňovala. Dovezli jí proto přírodní materiál a ona vytvořila nádhernou podzimní výzdobu pro celý azylový dům. Na Dušičky dokonce navrhla pietní místo pro zapálení svíček za zesnulé.
Najednou bylo jasné, že se v ní znovu probudila síla tvořit a s ní i kus sebe, který už považovala za ztracený.
Když už to vypadalo, že osud rozdělil ji a pana Zdeňka nadobro, přijeli pracovníci z Domova svaté Anežky znovu. Tentokrát za paní Květu. Oznámili jí, že je první v pořadníku a brzy bude moci nastoupit i ona.
Paní Květa se rozzářila. Získá bezpečné, dlouhodobé bydlení odpovídající jejím potřebám a také se znovu setká se Zdeňkem.
Po letech strachu, samoty a nejistoty našla místo, kde může žít s klidem, péčí a s někým blízkým.
Azylový dům pro muže a ženy Přerov vznikl a roste díky významné podpoře dárců Tříkrálové sbírky. I díky nim mohou lidé, jako je paní Květa, najít bezpečné zázemí a nový začátek.
Celý příběh a spousty dalších z celé České republiky naleznete: Tříkrálová sbírka
