Postní doba. Aneb opři se do toho!
2. března 2021 Charita Přerov

Postní doba. Aneb opři se do toho!

Je zajímavé podívat se na postní dobu, kterou prožíváme, z pohledu minulosti. Dneska je to vlastně dost dobrovolné, jakožto katolíka mě vlastně zavazuje jen Popeleční středa a Velký pátek. Jinak záleží na mě, co si stanovím, jak moc přísný na sebe budu a do jakých extrémů se budu chtít vydat.

Jasně, tato dobrovolnost má své pozitivní stránky, je určitě fajn, že mi věci nejsou vnucovány, abych pak musel bojovat se svým svědomím, když se to nepovede. Na druhou stranu laťka, která byla dřív nastavená, měla své odůvodnění a věci nebyly dané jen tak pro nic za nic. Skromný a střízlivý život, na který se naši předci v postní době zaměřili, měl mnohá (nejen) duchovní pozitiva a pomáhal k vyrovnanému životu.

Nemůžeme popřít tělesný rozměr, kdy omezený jídelníček přinesl očistu a to v období, ve kterém je to velmi prospěšné. Možná bychom odhalili netušené „zázraky“, které naše tělo umí samo o sobě, mnohé potíže by možná odešly samy a nám by stouplo sebevědomí i radost na duši. V této jednoduchosti si člověk zároveň uvědomí, jak málo k životu potřebuje a zároveň, jak moc je na těch nepodstatných věcech závislý. Např. jak moc mě rozhodí, když mám prostě obyčejný hlad. A jak náročné je i přesto zůstat milý a nebýt podrážděný.

I duchovní laťka postní doby bývala nastavená o dost výš. Klid od zábav, které se běžně konaly, skýtal možnost zastavit se na chvíli v tichu a klidu, přemýšlet nad svým životem a jeho směřováním. Byla to příležitost přehodnotit věci, kterým se běžně vyhýbám nebo na ně nemám čas. Čas modlitby. Přemýšlení nad smyslem Velikonoc, na které postní doba připravuje, se člověk dostával více do styku se svou duší, s tím, co to znamená být pokřtěný a patřit k Ježíšovi. Doba, ve které si člověk srovnal, jestli má správný směr, a v případě potřeby obrátil kormidlo.

Tohle všechno se ale má dít s tím rozměrem, že to, co dělám jinak, by mělo prospět druhým a potřebným. To, co ušetřím, můžu darovat, kde je potřeba. Čas, který mi nabyde, když odložím nepotřebné aktivity, mám věnovat druhým nebo smysluplné činnosti, která mi pomůže růst. Nejde o to si před Velikonocemi poměřit, kdo že je největší borec a nejvíc toho zvládl. Jde o to být blíž sám sobě. Blíž k Tomu, který mě ve své štědrosti všemi těmi dobrými věcmi zahrnul.

Na rozdíl od našich předků si dnes tyto věci můžeme zvolit podle svého uvážení a rozhodnutí. Možná by stálo za to se alespoň do jedné věci opřít naplno, ne v té roztodivné polovičatosti, která dnes provází naše životy. Volba je na tobě.