Na úhlu pohledu záleží
3. září 2021 Charita Přerov

Na úhlu pohledu záleží

Člověk je tvor kritický. Zejména sám k sobě. Dokáže na sobě zpozorovat téměř mikroskopické nedostatky a chyby a na nich postavit vědomí své hodnoty, takže vlastně nepostaví nic. Jen se lítostivě rozhlíží kolem a v tichu (nebo i nahlas) dumá nad tím, jak je možné, že druhým se dostalo tolika předností. Že by se při rozdávání postavil do špatné fronty? Propásl termín rozdělování schopností a úspěchů? Asi jo… Ach jo. To jsem celý já. Co se dá dělat. Ze špatného pocitu je špatný den, měsíc, rok, život, vesmír… a já jsem otrávený až na půdu. Všechno je k ničemu!

A co takhle se na to podívat z jiného úhlu pohledu? Trochu sebrat odvahu a zapátrat sám v sobě, nahlédnout příjemné i ty méně sympatické pravdy o sobě sama a něco s nimi udělat? Co tak začít pracovat a vzít si za svůj projekt Jak ze sebe vytvořit tu nejlepší verzi, jaká je možná? Nebo aspoň jakou dokážu. Prostě se budu snažit a budu na tom pracovat. Protože čistě teoreticky… si to představ – kdybych chodil běhat pravidelně a ne jenom jednou za uherský rok, když se rozhodnu, že budu žit zdravě, možná bych opravdu měl kondici, líp by se mi pohybovalo v práci a bylo by mi i veseleji. Kdybych se zaměřil na ten svůj jazyk, co je věčně rychlejší než uvažování, přestal bych být tak jedovatý, nemusel bych se tolik stydět, stále se omlouvat, byl bych oblíbenější a bylo by mi veseleji. Kdybych i ty nejmenší věci dotahoval do konce, zvládl bych to postupně i v těch větších, úkoly by se mi nekupily, nebyl bych tolik nervózní a bylo by mi veseleji. Kdybych přestal koukat po druhých, co mají, umí, co jim jde a zaměřil se na to, co můžu zlepšit u sebe, vnímal bych i malé pokroky, viděl bych, jak rostu a bylo by mi veseleji. Nebo kdybych přestal… začal…vzal vážně…

Doplňte si tam, co chcete a potřebujete, podle vlastních představ, možností a nápadů. Záleží na vás. Ale hlavně to zkuste. Zkuste na svou osobnost pohlédnout jako na nebroušený diamant, ze kterého se při troše snahy může vyklubat nádherný klenot. Nebude to práce jednoduchá, ale výsledek bude stát za to. Nadšené bude vaše blízké i daleké okolí, ale hlavně vy sami. Objevíte totiž své vlastní poklady, něco, co je prostě vaše a nikdo vám to nevezme. Něco, s čím můžete pracovat, můžete z toho rozdávat, můžete to rozvíjet, a co se může stát zdrojem vaší radosti. Objevíte totiž sami sebe. A zjistíte, že je to velký dar. Že vy sami jste velkým darem. Pro druhé, ale i pro sebe. Ano, je to tak, jsme darem i pro nás samotné. Protože jak by z nás mohli mít radost ostatní, když ze sebe nemáme radost my sami? Jak by nás mohli druzí ocenit, když se nedokážeme docenit my sami? Jak v nás může naše okolí zahlédnout odlesk a obraz Boha, když my sami o tom hluboce pochybujeme a považujeme se jen za jakousi ubohou patlaninu? Jenže nikdo z nás žádná patlanina není. Jsme Boží děti. Všichni. Jestli si to nemyslíte, tak hledejte a naleznete. Proste a bude vám dáno. Kutejte a vybruste ze sebe tu nejlepší verzi. Každý k tomu máme všechno, co potřebujeme. Ale život k tomu máme jenom jeden. Tak ho využijme naplno.