26. března 2021 Charita Přerov

Může být týden svatý?

Velikonoce jsou za dveřmi. O postní době už něco málo víme a snad nás naše putování někam dovedlo. Blížíme se k cíli. Abychom si ale proběhnutí cílovou páskou užili a načerpali, co se nám nabízí, pojďme si nadcházející velikonoční dny a jejich nabídku přiblížit.

Květná neděle – připomínáme si slavnostní vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Přijel na oslátku, které má symbolizovat pokoj. Lidé mu mávali palmovými ratolestmi, vítali ho jako krále, znali jeho zázraky. Mnozí očekávali, že přinese tolik vítané osvobození od římské nadvlády. Následující dny jim asi přinesly zklamání. Při dnešním slavení používáme ne palmové ratolesti ale kočičky (ty z vrby, žádná koťátka J). Ty se v kostele požehnají a odnášíme si je domů jako připomínku dnešních událostí. V tento den se také čtou pašije – čtení evangelia z Bible podle rolí. Někde to zvládnou tři čtenáři, někde se účastní děti i v dobových kostýmech v plné parádě. Každopádně člověk si příběh o Ježíšově umučení a smrti uvědomí zase úplně jinak. Tímto dnem začíná tzv. Svatý týden.

Zelený čtvrtek – historicky si připomínáme den, kdy se Ježíš loučí se svými učedníky při poslední večeři, modlí se v Getsemanské zahradě, Jidáš ho vydává vojákům a Ježíš je odvlečen před soud – napřed před židovské velekněze a poté před Piláta jakožto římského místodržitele. Docela náročný den… Zelený čtvrtek můžeme rozdělit na dvě části – dopoledne se kněží shromažďují kolem svého biskupa a společně slaví mši, při které si připomínají své kněžské sliby a zamýšlí se nad svým kněžským posláním. Druhá část nastává večer, kdy startuje samotné velikonoční třídenní – triduum. Při večerní mši si připomínáme její založení Ježíšem a také se připomíná tzv. přikázání lásky: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás, které řekl Ježíš svým učedníkům při poslední večeři. Po mši následuje možnost zůstat v kostele a ztišit se, symbolicky s Ježíšem bdít v Getsemanské zahradě. Zvony podle tradice „odlétají“ do Říma (tzn. nezvoní se) ani nehrají varhany.

Velký pátek – den, kdy Kristus absolvuje křížovou cestu, která končí na hoře Golgota jeho ukřižováním. Je to den přísného postu závazný pro všechny křesťany (od 18 do 60 let platí jednodenní nasycení, od 14 let nekonzumace masa). Tento den není mše, jen velkopáteční obřady, ve kterých se znovu objevují pašije (čtení evangelia z Bible podle rolí) a také přímluvy, jejichž vznik sahá do velmi starých dob. Doporučuje se nestrávit Velký pátek před televizní nebo jinou obrazovkou, v nákupním centru nebo vytahováním starých konfliktů. Bůh za nás zaplatil cenu, kterou si hřích žádá. A nic za to od nás nechtěl. Přece jenom naše kultura z křesťanství vyrůstá, možná by mohlo být zajímavé tento den strávit třeba zamyšlením nad smyslem vlastního života, nad jeho směřováním, nad tím, co můžu ze svého života vypustit (nejen na postní dobu), prostě nad hlubším tématem a možná i nad tím „kontroverzním“ křesťanstvím. Co o něm vlastně vím? To co se „povídá“ nebo hledám solidní zdroje informací, setkávám se s lidmi, kteří tím žijí a můžou mi podat reálný obraz žitého křesťanství?

Bílá sobota – tichý den, kdy si připomínáme, že Ježíš leží v hrobě. Naděje jeho přátel a následovníků jsou pohřbeny spolu s ním. Beznaděj se jim vkrádá do srdce a přemýšlí, co teď budou dělat. Oni ještě netuší, jak příběh dopadne a že tohle ani zdaleka není konec. My už něco málo víme J. Bílá sobota je tichým dnem, kdy je možnost navštívit kostel, ve kterém bývá nějakým způsobem zobrazen Boží hrob, a v tichosti přemítat nad tím, co je důležité.

Vigilie zmrtvýchvstání – z latinského vigilare – bdít, začíná po západu slunce. Vychází to z židovského vnímání času – s východem první hvězdy už byl další den. Tato bohoslužba tedy patří již k neděli zmrtvýchvstání. Židé si v tuto noc připomínají vyjití z Egypta, kde byli 400 let otroky, do zaslíbené země, kde budou svobodní. Pro křesťany je tato noc okamžikem, kdy Ježíš vstává z mrtvých, poráží smrt a hrob nechává prázdný. Je to vítězství života nad smrtí. Definitivně. Začíná nová etapa lidských dějin. Obřady této vigilie stojí alespoň jednou za život za účast. Symbolika, která se celými obřady prolíná, mluví sama za sebe. Začíná se venku žehnáním ohně a paškálu – velké velikonoční svíce, kterou najdete vpředu v kostele. Od ní si rozsvěcují svíčky všichni přítomní a postupně se shromáždění přesune do kostela. Ve tmě svítí jen jednotlivé svíce a čtou se klíčové příběhy z Bible. Když se znovu rozezní varhany (a zvony se „vrátí“ z Říma) a rozsvítí všechna světla, člověk si aspoň trochu může představit, jaké to mohlo být, když stvoření poprvé čelilo tomu divu zmrtvýchvstání. Při této bohoslužbě je zvykem křtít dospělé, kteří se na tento okamžik připravovali, a spolu s nimi obnovují své křestní sliby všichni přítomní. Protože křest nám dává možnost mít podíl na tom podivuhodném vítězství. Na konci obřadů zní po dlouhé době radostné Aleluja! Raduj se!

Neděle zmrtvýchvstání – pro křesťana ten nejdůležitější den. Ráno třetího dne potom, co Ježíše zabili a vložili do hrobu, se nachází hrob prázdný, učedníci a ženy se s živým Ježíšem setkávají osobně, jejich naděje a sny předčily ta nejdivočejší očekávání. Liturgicky se neděje nic zvláštního, barva mše je bílá nebo zlatá, žehnají se pokrmy – tradičně beránci, mazance apod. Celou bohoslužbou se prolíná radostné Aleluja.

Velikonoční oktáv – na Velikonoce jsme se připravovali postní dobou, nyní je čas si tyto svátky užít, nechat doznít jejich poselství a radost, kterou jsme v nich načerpali, prožít naplno a dát jí možnost, aby pronikla do celého našeho života. Oktáv je z latinského octo – osm. Znamená to, že celý týden od neděle zmrtvýchvstání prožíváme, jako by ta neděle stále trvala. Odráží se to v liturgii - mši, a i když nemáme celý týden volno, můžeme týden prožít ve sváteční náladě, atmosféře i výzdobě Velikonoc.

Velikonoční doba – za většinou velkých svátků v křesťanství následuje doba, ve které svátek může doznít, a můžeme si ho vychutnat. Radost oslav není smrštěná do jednoho dvou dnů, po kterých všechno končí, a zase jsme v šedi běžného života. Z Velikonoc se můžeme radovat celých 50 dní, po kterou trvá velikonoční doba! V biblických čteních se stále vracíme k těmto velkým událostem a tomu, co z nich povstalo. 40. den si připomínáme, že Ježíš nechal své učedníky na zemi a sám odešel do nebe, ale že za tím následovaly další velké věci. Deset dnů se apoštolové s Ježíšovou matkou scházeli k modlitbám, až jim seslal Ducha svatého a oni nejen že porozuměli všemu, co jim Ježíš říkal, ale byli naplněni odvahou se o to dělit s každým, kdo byl ochoten naslouchat. Nebáli se – ani smrti, která je postupně pro jejich hlásání čekala. Stejně tak i my můžeme na slavnost Seslání Ducha svatého (letos 23. 5.) přijmout odvahu a radost, která pramení z Velikonoc a kterou můžeme šířit dál. Do životů lidí kolem nás a hlavně do svého vlastního.

A tak posvěcená tato noc zahání hříchy, smývá viny, hříšníkům vrací nevinnost a zarmouceným radost, zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí a pokořuje zlé moci. (ze zpěvu vigilie zmrtvýchvstání)