17. února 2021
Charita Přerov
Půst, postní doba - to nebývá velmi populární čas. Čtyřicet dnů, po které si mám něco mě příjemného odepřít. Ach jo, doba neveselí a utrpení, jakoby život nebyl už tak dost těžký.
Půst a odříkání ale nemají smysl sami v sobě. Smyslem postní doby je připravit se na Velikonoce, dobu, která nám zpřítomní, jak velké věci pro mě byly vykonány a jak vysoká cena byla zaplacena za mou duši – Někdo za mě nabídl svůj život a ten Někdo to dotáhl až za smrt, přemohl ji a vstal z mrtvých. Abych jednou mohl i já a hlavně, abych se už nemusel bát.
Když si promítnu, co že bych si to mohl v postní době odříct, zjistím, že to mnohdy jsou věci, které opravdu nejen že k životu nezbytně nepotřebuji (a je úplně jedno, jestli se jedná o kávu, sladkosti, příliš mnoho sociálních sítí, časté stěžování, ošklivá slova nebo negativní sebehodnocení), ale které mi často brání, abych naplno využil svůj potenciál, rozvinul své schopnosti, prožíval život naplno a byl vlastně spokojený. Že to jsou věci, které se mi zbytečně pletou pod nohy, ale já se jich nechci vzdát v domnění, že bez nich nemůžu žít. A co když můžu? Co když tím uvolním místo něčemu novému a lepšímu? Co když je načase přestat se bát a pustit se do neprobádaných tajů postní doby a okusit nový rozměr svého života? Volba je na tobě.
